Starší dorostenky

Za to, že hraji házenou, jsem vděčná své mamce, která mě k ní přivedla a stala se i mou trenérkou. Házenou hraji 8 let, úplné začátky jsem prožila v Jindřichově Hradci, poté jsem přestoupila do Žirovnice, kde jsem hrála 5 let a posledním rokem hostovala v Třeboni. S příchodem střední školy jsem dostala nabídku do Mostu, které si moc vážím a té jsem také využila. Házenou mám opravdu moc ráda, je to sport, který mě naplňuje, je v něm spousta emocí a neuvěřitelných zážitků, z pouhého koníčku se za krátký čas stala srdeční záležitost.

Ve druhé třídě jsem chodila na sportovní hry, kde jsem dostala přihlášku na házenou od pana trenéra Hanuse. V té době jsem chodila do tanečního kroužku a současně jsem tedy začala hrát házenou. Tancovat jsem přestala, protože k házené jsem měla blíž. Hrál ji už můj děda, mamka a v té době i bratr. Jsem ráda, že jsem tak udělala. Na házené mám spoustu kamarádek a s nimi také skvělé zážitky.

Házenou hraju už 8 let. Dostala jsem se k ní přes míčové hry ve školce. Jsem neskutečně ráda, že jsem začala hrát zrovna házenou, protože mi dala tolik herních zkušeností, ale hlavně mi pomohla najít nové kamarádky, se kterýma prožívám nezapomenutelné úspěchy a zážitky.

Házenou hraji už 8 let. Dostala jsem se k ní v první třídě na 7. základní škole, kde jsme chodili hrát házenou pro zábavu do haly. Začalo mě to dost bavit, tak jsem začala hrát házenou jako koníček. Jsem ráda, že jsem začala hrát házenou, protože jsem se díky tomu nejen seznámila se všemi kamarádkami, ale také jsem s nimi prožila všechny naše úspěchy.