Ženy A

S házenou jsem se potkala už ve školce, kde jsme chodili do sportovní haly na míčové hry pod vedením Jirky Hanuse. Oficiálně jsem s házenou začala v 1. třídě na základní škole. V Mostě jsem prošla všemi věkovými kategoriemi až k té seniorské, kde nyní působím 5 rokem. Házená se pro mě stala životním stylem a jsem hrdá, že mohu oblékat dres Baníku Most.

Házenou jsem začala hrát od třetí třídy za mělnický klub. Tento sport mě nejprve zaujal tím, že je to kolektivní hra a seznámila jsem se díky němu se spoustou nových dětí. Jezdily jsme na zápasy a cestovaly jsme. Postupem času se dostavily první herní úspěchy a já zjistila že je to rychlá, kontaktní hra, kde padá hodně gólů a to mě k házené ještě víc přitáhlo. Nikdy jsem nevynechala jediný trénink a na každý zápas jsem se těšila. Pocity napětí před zápasem a po povedeném utkání mě utvrzovaly, že se chci tomuto sportu věnovat závodně. V deváté třídě jsem se rozhodla, že bych si chtěla tento sport vyzkoušet hrát i na vyšší úrovni a jsem ráda, že se mi to podařilo a mohla jsem se připojit do mosteckého týmu. Doufám, že se budu v házené posouvat stále dál a budu ji hrát co nejdéle.

Házené se věnuji od svých 8 let, začínala jsem v Lovosicích, díky svému mladšímu bráchovi, který tam hraje do teď. Hrávala jsem s klukama, pak se vytvořilo i holčičí družstvo, po pár letech jsem přestoupila do starších žákyň HK Spartak Ústí nad Labem, kde jsem strávila 2 sezóny. Následně jsem dostala možnost přestoupit do Mostu, celou 9. třídu jsem dojížděla na tréninky, což mi zabralo veškerý můj čas, i přes to jsem toho nikdy nelitovala, poznala jsem kamarádky, které mám dodnes, naučilo mě to makat, potit krev a nevzdávat se, když něco nejde. V Mostě jsem už 5. sezónu a jsem na to velmi hrdá.

S házenou jsem začínala v Chebu před pěti lety. Mamka mi ji nejdříve zakazovala a zkoušela mě dávat na jiné sporty, ale já jsem chtěla jen jeden, což byla házená. Už od začátku jsem hrála vždy za starší kategorie takže jsem získávala větší motivaci na sobě pracovat . Ještě minulou sezonu jsem hrála v Chebu 2. ligu mladších dorostenek kdy mě ale v pololetí oslovil pan Maděra s nabídkou jít hrát sem do Mostu. Z nabídky jsem měla radost, s jejím přijetím neváhala a přestoupila sem . Za svoje rozhodnutí jsem velmi ráda a nikdy bych ho nezměnila. Házená mi přinesla spousty nových kamarádů, úspěchu i neúspěchu a zážitků které bych jinde nezískala.

S házenou jsem začala asi tak v 10 letech, kdy mě do DHC Plzeň přivedla spolužačka ze základky. V DHC jsem strávila dalších 6 let a poté jsem dostala nabídku z Mostu a rozhodla jsem se zkusit novou výzvu. Nyní jsem v Mostě už pátou sezonu a svého rozhodnutí určitě nelituji.

Už od mala jsem měla ke sportu blízko. Nejdříve jsem chtěla zkusit hokej, protože ho hrála moje starší sestra, ale nikdy jsem se neodhodlala. V 1. třídě jsem začínala se stolním tenisem, u kterého jsem nevydržela. V 9 letech jsem přišla na svůj první trénink házené a už jsem u ní zůstala. Díky házené jsem poznala spoustu svých kamarádů a naučila se pracovat v kolektivu.

Už od malinka mě bavil sport. Začínala jsem s fotbalem. Pak přišla možnost zkusit tenis, který jsem hrávala pro zábavu s rodinou nebo házená, o které jsem do té doby nevěděla nic. Rodiče rozhodli... stačí tenisky a míč. A tak mě mezi sebe poprvé přivítali kluci z TJ Rožnov pod Radhoštěm. Hned mě to chytlo, kluci mi nedali nic zadarmo, já získala skvělý házenkářký základ a má cesta se posunula... Doslova za rohem mě čekaly holky ze Zubří, bylo to moc hezké období a skvělé dětství, které ale netrvalo věčně. A já balila kufry do Zlína, kde jsem strávila 9 let, odmaturovala a poprvé nakoukla do nejvyšší házenkářské kategorie. Poslední zastávka... DHK Baník Most (Challenge Cup, EHF, Liga Mistrů, vítěz WHIL, ČP, ČR). Opravdu to nejlepší na konec!!! Díky házené jsem získala hromadu přátel, strašně moc super zážitků a hlavně další rodinu.

Jako malá jsem vyzkoušela snad každý sport, co existuje - od tancování zumby až po plavání, zbýval už snad jen hokej. Vždycky jsem u nich vydržela týden, dva a doma se slavilo, když jsem nějaký sport dělala více jak měsíc. Pak jsme se přestěhovali do Mostu a já zkusila svojí poslední možnost házenou. Ta mi dala všechno, co jsem potřebovala. Prošla jsem si každou kategorii od minižaček až po dorost a nikdy bych ten sport už neměnila.

Jakou malou mě trenér strašně moc přemlouval, ať jdu hrát házenou. Já jsem ale měla spoustu jiných koníčku, například atletiku a hru na klavír a nechtěla jsem. Postupem času mě ale přemluvil a já to šla zkusit. Po prvním tréninku, i když rodiče nesouhlasili, jsem začala chodit na tréninky a mému nadšení a radosti ze hry už se nedalo zabránit. Jsem vděčná trenérovi, který mě nakonec přemluvil, protože to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života a bez házené si neumím svůj život představit.

S hádzanou som začala v Trenčíne , keď som mala 9 rokov. Prihlásili má moji rodičia. Som veľmi rada, pretože som spoznala veľa nových ľudí a zároveň som našla niečo , čo má baví. V Trenčíne som pôsobila do svojich 19. Potom prišla ponuka z Mostu a ja som neváhala a využila som tuto ponuku.

S házenou jsem začala v 5 letech ve Velké Bystřici, když jsem začala chodit na tamní základku. Jelikož to byl snad jediný sport, který se u nás hrál, byl pro mě jasnou volbou. Odjakživa mě házená naplňovala a dávala mi možnost se rozvíjet, nejen po sportovní stránce. Díky ní umím pracovat v kolektivu, sáhnout si na dno svých sil a hlavně mám pozitivní vztah k pohybu obecně. Jsem za tyto zkušenosti velmi vděčná a proto ji rozhodně doporučuji zkusit.