Každý den chci nové výzvy a Most byl krok správným směrem, říká nový trenér Černých andělů

Už týden se mostecké házenkářky připravují na novou sezonu pod vedením nového trenéra. Joao Florencio přišel do Mostu z portugalské Benfiky, se kterou získal několik titulů. Jeho profesní kariéra je ale ve dvaačtyřiceti letech mnohem pestřejší. Nejen o ní, ale také o důvodech, proč si vybral právě Most, jsme si povídali před koncem minulého týdne.

 

Začněme tím, jak jste se dostal k házené a jakou máte za sebou kariéru?    

Jsem synem trenéra, takže celý můj život je spojený s házenou. Začínal jsem velmi brzy, ale v šestnácti jsem utrpěl zranění, které mou házenkářskou kariéru ukončilo. Nebylo to ale z házené, souběžně jsem se věnoval i bojovým sportům, konkrétně Muai Thai. Začal jsem tedy trénovat, nejdřív s kluky v podstatě mého věku, mě bylo tehdy šestnáct a jim čtrnáct vlastně jsme vyrůstali společně. Tehdy šlo o malý, školní tým, který ale dokázal porazit všechna zvučná jména jako Benfika, Porto nebo Sporting. V devatenácti jsem dostal nabídku z Benfiky a odešel tam trénovat a postupně jsem se dostal až na pozici asistenta A týmu mužů. Nějaký čas jsem se věnoval i fotbalu, ale pak se zase vrátil k házené, ovšem už nikoli do Benfiky, ale menšího klubu, kde jsme měli za úkol udržet nejvyšší soutěž, což se nám povedlo. Pak jsem opustil Portugalsko a vydal se do Afriky. V Angole jsem se svým týmem uspěl proti tamějšímu nejúspěšnějšímu mnohonásobnému mistrovi, ale za úspěch považuji, že se nám podařilo doplňovat A tým mladými hráčkami, které pak získaly angažmá v renomovaných evropských klubech například ve Francii nebo Rumunsku. Následně jsem se přesunul do Asie, kde jsem s nepálským ženským národním týmem hrál na Asijských hrách. Tam jsem šel především za dalšími zkušenostmi z jiného házenkářského prostředí. Nakonec jsem se vrátil do Benfiky, ale tentokrát k ženskému tým a třikrát se nám povedlo vyhrát titul, třikrát pohár a dvakrát superpohár. No a teď jsem ve skvělém klubu v Mostě, kterému doufám pomůžu svými zkušenostmi a společně vyhrajeme znovu.

 

Proč jste si vybral právě Most?

Myslím, že Most je velmi specifický klub, uprostřed Evropy, který chce hrát nejen domácí ligu, ale také evropské soutěže. Způsob práce je tu na špičkové úrovni a hráčky tu mají skvělé podmínky, a když získají zkušenosti v těchto soutěžích, mohou dosahovat nejvyšší evropské úrovně. Já vím, že nejsem nejlepší kouč na světě, ale rozhodně bych se jím chtěl stát. Neustále na sobě pracuji, protože když přestanete, skončíte. Každý den chci nové výzvy a nové zkušenosti a cítím, že přestup do Mostu byl krok správným směrem. Věřím v budoucnost a myslím, že jak klub, tak město Most mají předpoklady být úspěšné v Evropě. Ukázat světu, kde je Most a že je tu skvělý klub a podmínky pro házenou. Tomuto projektu věřím, a proto jsem do Mostu přišel.

Velkou roli v mém rozhodování hráli i fanoušci. Benfika je obrovský klub, který má šest milionů fanoušků, ale fotbalových, nikoli házenkářských. A když celý týden velmi tvrdě pracujete a o víkendu vám na tribunách sedí pár desítek diváků, je vám to občas líto. Když jsem pak viděl plnou sportovní halu v Mostě, věděl jsem, že sem chci jít. Pro mě je házená nejen sport, ale také show pro diváky.

 

S čím přicházíte do klubu jako trenér? Jaké jsou vaše vize?

Já nejsem lepší než trenéři, kteří tu byli přede mnou, ale stejně jako oni mám své představy, které bych ve hře rád viděl. Je tu spousta věcí, které se dělají dobře a mojí snahou je, ponechat to, co je dobré a přidat k tomu něco navíc. Moje idea je hrát s velkou intenzitou a nasazením. Jsem bojovník, takže vím, že když vstupuji do zápasu, mám tři minuty na to, abych dostal soupeře na kolena. Velká výhoda házené je v tom, že se dá neomezeně střídat, takže můžete neustále udržovat maximální nasazení. Stavím tým, který má na každou pozici dvě až tři hráčky, které můžu během utkání nasadit do hry. Jde mi o velké nasazení, tvrdou obranu, rychlé útoky a spoustu energie ve hře. A chtěl bych, aby tohle bylo o poznávacím znamením Mostu ve všech soutěžích, v nichž hraje, ať doma nebo v Evropě. Každý protivník by měl vědět, že když nastupuje proti Mostu, čekají ho bojovnice, které hrají rychlou, energickou házenou. Myslím, že tenhle pohled na věc sdílíme s vedením klubu, a proto jsme se také na mém angažmá dohodli.

 

Kolik jste měl informací o klubu a hráčkách, než jste do Mostu přišel?

O klubu jsem samozřejmě slyšel, ale nijak blíž ho nesledoval. Ovšem když jsme se začali bavit o mém možném angažmá, zajistil jsem si i s pomocí klubu spoustu studijního materiálu. Také proto jsem už na prvním setkání s hráčkami mohl říct, že je znám a vím, že jsou bojovnice a že to je i filozofie klubu. Pro mě je nejdůležitější vydat ze sebe na palubovce maximum. A když víte, že jste ze sebe vydali všechno a prohráli, není to tragédie, je to sport a patří to k tomu. Stejně tak není vždycky důležitý výsledek, ale jde o to, jakou předvádíte hru. Aby hra bavila nejen vás, ale také fanoušky, kteří se pak na vás přijdou podívat znovu. Myslím, že tohle všechno hráčky chápou. V Mostě jsem týden a zatím jsem se vším spokojený, tým ukazuje své kvality na hráčkách je vidět, že na sobě chtějí pracovat.

 

Máte dvě děti, jak ty jsou na tom s házenou?

Zanedlouho za mnou přijedou žena s dcerou, syn zůstane v doma v Portugalsku. Zalíbil se mu fotbal, a když jste v Benfice, tam se fotbalem žije. A syn se dostal na fotbalovou akademii, takže se rozhodl jít tímto směrem. Dceři je sedm a doufám, že s házenou začne tady v Mostě.

 

Jaký jiný sport vás ještě baví?

Mám rád MOTO GP, sleduji portugalského závodníka Miguela Oliveiru. Přijde mi, že je to sport, který má všechno podstatné, zajímavé a soutěživé jezdce, techniku a nové technologie, jsou v něm emoce a nikdy nevíte, kdo zvítězí. Máte dvacet závodníků a každý z nich může vyhrát závod a dvě třetiny z nich mají šanci se stát mistrem. V tom je to skvělé. A baví mě i to, jak je podporují fanoušci během celé sezony a cestují s nimi na všechny závody a dělají skvělou atmosféru.

 

Vím, že po týdnu je brzy, ale stihl jste si už projít Most?

Radek Maděra se ukázal jako úžasný průvodce, takže jsem měl šanci vidět prakticky všechny části města. A musím říct, že se mi tu líbí, hlavně ta spousta zeleně.